Průkopnické období 1950–1958
Období od roku 1950 až 1958 lze označit za průkopnické nebo též přípravné. Historie výpočetní techniky v Československu začíná právě rokem 1950, kdy v rámci Ústředního ústavu matematického (ÚÚM) započal doc. Antonín Svoboda budovat oddělení matematických strojů, jež bylo první pracoviště zabývající se soustavným výzkumem a vývojem matematických strojů u nás. Pod Svobodovým vedením se zformulovalo jádro tvůrčího kolektivu, ze kterého vzešla v pozdějších letech původní československá škola počítačů. Hlavním stavebním prvkem průkopnické fáze se stalo relé, které bylo použito jako primární součástka u prvních čs. samočinných počítačů, např. SAPO, ELIŠKA nebo M1.
Vláda a ÚV KSČ se o výpočetní techniku zajímaly v tomto období spíše okrajově a nevěnovaly jejímu vývojovému a výrobnímu zabezpečení dostatečnou pozornost. Můžeme říci, že její význam pro rozvoj hospodářství a průmyslu značně podcenily. Tato skutečnost vedla k naprostému nezajištění výrobní základny pro číslicové počítače, vyvíjené v Ústavu matematických strojů (ÚMS). V důsledku toho byl samočinný počítač SAPO uveden do provozu s více než dvouletým zpožděním oproti původním předpokladům.
Rozvoj počítačů ztěžovalo též hospodářské embargo na dovoz elektrotechnických součástek z kapitalistických států a pro vybudování vlastní výrobní základny neměl čs. elektrotechnický průmysl dostatečné kapacity. Ve srovnání s vyspělými západními státy tak začalo Československo nabírat v oboru výpočetní techniky několikaleté zpoždění, které se v pozdějších letech už nepodařilo dohnat.
Určitých úspěchů se podařilo dosáhnout pouze ve vývoji a výrobě analogových počítačů a při zavádění děrnoštítkové techniky. Konec první etapy je zřetelně vymezen rokem 1958, kdy byl uveden do chodu počítač SAPO, Ústav matematických strojů byl vyčleněn z ČSAV a zahrnut pod ministerstvo přesného strojírenství jako Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS) a v dubnu téhož roku byla pro zajištění vývoje a výroby matematických strojů ustanovena VHJ ZJŠ Brno.
Vláda a ÚV KSČ se o výpočetní techniku zajímaly v letech 1950–1958 spíše okrajově a nevěnovaly jejímu vývojovému a výrobnímu zabezpečení dostatečnou pozornost.
Můžeme říci, že její význam pro rozvoj hospodářství a průmyslu značně podcenily. Tato skutečnost vedla k naprostému nezajištění výrobní základny pro číslicové počítače, vyvíjené v Ústavu matematických strojů (ÚMS).
