Historie počítačů v Československu

• O projektu
• Fotogalerie
• Časová osa
• Kontakt
• English

Výzkumný ústav matematických strojů

Počáteční fáze vývoje oboru výpočetní techniky v Československu je velmi úzce spjata s pracovištěm, které po většinu doby svojí existence neslo název Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS).

Laboratoř matematických strojů

Základy pro vytvoření Výzkumného ústavu matematických strojů položil v roce 1950 doc. Antonín Svoboda v rámci Ústředního ústavu matematického (ÚÚM), kde mu jeho ředitel prof. Eduard Čech umožnil začít budovat samostatné oddělení matematických strojů. Toto oddělení (laboratoř) pod Svobodovým vedením pracovalo zpočátku pouze s minimálním nasazením a ve velmi skromných podmínkách. Kromě Svobody zde působili jako zaměstnanci Václav Černý a Jindřich M. Marek a dva studenti František Svoboda [1] a Jiří Oblonský [2].

K hlavním cílům Svobodovy laboratoře patřily zprvu práce na využití stroje T-50 (tzv. kalkulační děrovač), který Svoboda vyvíjel od konce 40. let ve výzkumném oddělení pražské pobočky Zbrojovky Brno. Pracovníci laboratoře na tomto zařízení a jeho pozdějších zdokonalených modifikacích prováděli a navrhovali řešení nejrůznějších problémů pro podniky a ústavy v celém Československu. Jednalo se např. o podniky: n. p. Avia, Ocelářský ústav, Výzkumný ústav telekomunikací, NHKG Ostrava, Matematický ústav ČSAV aj [3]. Kalkulační děrovač vhodně doplňoval podobné statistické a elektrotechnické počítací stroje vyráběné n. p. Aritma a mimo výpočtů pro vědeckou a technickou praxi sloužil též k průběžnému zachycování statistické evidence o stavu výroby, zásob, materiálu na výrobky, mezd na děrné štítky v celostátním měřítku [4].

Ústav matematických strojů

Na podzim v roce 1952 vznikla v důsledku celorepublikové reorganizace vědecké základny Československá akademie věd (ČSAV). Ústřední ústav matematický byl převeden do nově založené Akademie věd jako Matematický ústav ČSAV a v jeho rámci se v roce 1952 ustanovila Laboratoř matematických strojů, která se postupně rozrůstala, až z ní byl 11. února 1955 vytvořen samostatný Ústav matematických strojů ČSAV (ÚMS ČSAV) v čele s doc. Svobodou [5].

Jednu z fází postupného růstu, kterým procházela Laboratoř matematických strojů ve svých počátcích zachytil dokument Přehled stavu zaměstnanců a mzdové politiky na pracovištích ČSAV k 31. 12. 1953 [6]:

Hlavní obory činnosti Ústavu matematických strojů

Hlavní úkoly Laboratoře matematických strojů a později Ústavu matematických strojů ČSAV spočívaly především v základním výzkumu v oblasti matematických strojů (samočinné číslicové a analogové počítače, děrnoštítková technika, počítače pro řízení obráběcích strojů atd.). Dlouhodobým úkolem prioritního významu, na kterém pracoval kolektiv doc. Svobody už od roku 1950, byl návrh a realizace původního čs. reléového samočinného počítače, neboli projekt SAPO [7]. Souběžně s projekty matematických strojů probíhal v ústavu také výzkum v oboru numerické analýzy nebo obecných metod pro navrhování logických obvodů.

Náplň činnosti ústavu, kterou se jeho pracovníci zabývali v polovině 50. let, dobře vyplývá ze zprávy o přehledu odměn za vynikající řešení vědecko-výzkumných prací v roce 1955:

Významnou aktivitou tohoto pracoviště během 50. let byla i činnost pedagogická. Ústav byl po řadu let jediným místem, na kterém byli školeni doktorandi v nově vznikajícím oboru výpočetní techniky. Dalším důležitým úkolem ústavu byla propagace oboru pro odbornou veřejnost. Již od roku 1950 byly pořádány pravidelně jedenkrát týdně konané tzv. Rozhovory o strojích na zpracování informací, kterých se po mnoho let zúčastňovala řada předních vědeckých osobností [8]. Příležitostí ke zveřejnění výsledků práce ústavu byly rovněž i vědecké konference, z nichž první v poměrně malém rozsahu se uskutečnila v roce 1952 a v následujících letech se konaly konference i s účastí odborníků ze zahraničí.

Výsledky svého výzkumu publikoval Ústav matematických strojů ve sborníku Stroje na zpracování informací, který vycházel pravidelně v letech 1953 až 1968. Jejich první redaktorem byl prof. Václav Hruška. Tyto sborníky měly taktéž značnou pedagogickou hodnotu, neboť ještě v době neexistence učebních materiálů uváděly studenty do počítačové problematiky. Články v prvních šesti sbornících vyšly takřka výhradně v češtině, ale v dalších letech vycházely ve světových jazycích, převážně v angličtině.

Samočinný počítač SAPO

Při výrobě samočinného počítače SAPO spolupracoval Ústav matematických strojů s pobočkou národního podniku Aritma v Praze Vokovicích. Orientace na n. p. Aritma jako hlavní výrobní závod ÚMS se ukázala být nepříliš vhodným řešením, neboť tento podnik neměl svoje kapacity uzpůsobeny pro výrobu tak složitých zařízení, jakými počítače produkované Ústavem matematických strojů bezesporu byly. Vytvoření specializovaného výrobního závodu, který by se v Československu zabýval pouze výrobou součástek pro výpočetní techniku se během 50. let neuskutečnilo, přestože o to hlavní sekretář ČSAV akademik František Šorm několikrát žádal samotného předsedu vlády Viliama Širokého [9].

Největším problémem při realizaci SAPO se tak staly opožděné dodávky relé n. p. Aritma, díky čemuž se výroba počítače SAPO dostala takřka do dvouletého časového skluzu. Konstrukční práce na počítači zpomalovalo rovněž nedostatečné vybavení Ústav matematických strojů vhodnými dílnami a odpovídajícími finančními prostředky a potřebným počtem pracovníků. Na základě protahujících se prací na počítači SAPO, které nevznikly vinou ÚMS, přehodnotilo prezidium Akademie svoje stanoviska k náplni činnosti ústavu. V květnu 1956 se prezidium ČSAV na jednom ze svých zasedání usneslo, že v příštích letech je třeba zaměřit aktivity Ústavu matematických strojů hlavně na výzkum početních metod na matematických strojích a zaměřit se na konstrukci menších specializovaných strojů a nikoliv na velké jako byl SAPO. Ozvaly se též první názory, které pochybovaly o smyslu existence Ústavu matematických strojů v ČSAV [10]. V druhé polovině 50. let získával ve vedení Akademie stále silnější pozici akademik Jaroslav Kožešník, jenž se snažil realizovat svoje vědecké ambice v oblasti matematických strojů neoprávněnou kritikou práce doc. Svobody a jeho pracoviště [11]. Osobní nevraživost akademika Kožešníka vůči řediteli ÚMS doc. Svobodovi byla jednou z příčin, proč byl tento ústav z ČSAV vyloučen [12]. Oficiální důvody pro převod Ústavu matematických strojů pod ministerstvo přesného strojírenství zněly takto:

„Komise pro výzkumné ústavy a vědecká pracoviště při prezidiu ČSAV, zřízená ve smyslu vládního usnesení č. 454 z 22. 2. 1956 projednávala v rámci vládního usnesení č. 804 ze dne 3. srpna 1957 nové organizační začleňování výzkumných ústavů. V návrhu nového organizačního začleňování výzkumných ústavů jehož hlavním posláním je přiblížit výzkum výrobě se předpokládá převedení dosavadního ÚMS ČSAV do MPSt.“ [13]

Výzkumný ústav matematických strojů

Počínaje 1. dubnem roku 1958 byl tedy Ústav matematických strojů z Československé akademie věd vyloučen a podřízen jako státní výzkumný ústav ve skupině oborů přesné mechaniky přímo ministerstvu přesného strojírenství (MPSt). Název ústavu se změnil na Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS) [14]. Sídlo ústavu zůstalo v jeho dřívějším působišti, na Loretánském náměstí č. 3 v Praze 1. Ministerstvo přesného strojírenství bylo poté zrušeno vládním nařízením č. 60 Sb. ze dne 13. října 1958 o sloučení ministerstva přesného strojírenství a ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů v ministerstvo všeobecného strojírenství s účinností od 15. října 1958 [15] . Výzkumný ústav matematických strojů pak v letech 1958 až 1965 spadal jako samostatný resortní ústav do kompetencí ministerstva všeobecného strojírenství (MVS).

VÚMS měl ve výhledovém plánu, který převzal ještě za svého působení v ČSAV, do roku 1960 tyto úkoly:

Působení VÚMS v rámci ministerstva všeobecného strojírenství

Organizační změny, které sebou přinesl převod ústavu pod ministerstvo přesného strojírenství a následně pod ministerstvo všeobecného strojírenství nepřinesly požadovaný efekt ve zlepšení výzkumu a vývoje matematických strojů. Problém se zajišťováním součástkové a technicko-výrobní základny pro výrobu počítačů stále přetrvával a nepomohla ho zlepšit ani usnesení ústředního výboru KSČ ze září 1959 nebo vládní usnesení č. 641/60 a č. 112/61 o zavádění samočinných počítačů do národního hospodářství.

Krátce po převedení ústavu do resortní sféry byl doc. Svoboda zbaven ředitelského místa a bylo mu ponecháno pouze řízení výzkumu. Do vědecké činnosti VÚMS započaly být vnášeny určité „tovární manýry“ v podobě konání výrobních porad, na kterých byly výsledky práce Svobody a jeho spolupracovníků znevažovány a podrobovány neodborné kritice od funkcionářů KSČ [16]. Zhoršující se podmínky pro vědeckou práci a politické tlaky z různých stran přiměly v pozdějších letech k emigraci mnoho kvalitních odborníků z VÚMS, a to včetně jeho bývalého ředitele doc. Svobody. Většina z nich odešla do USA, kde pak úspěšně pracovali v hlavních centrech amerického počítačového výzkumu [17].

Výzkumný ústav matematických strojů začal od roku 1958 úzce spolupracovat s národním podnikem Závody Jana Švermy v Brně [18]. Do něho byly na jaře téhož roku soustředěny při reorganizaci československého průmyslu podniky a závody, které se zabývaly výpočetní technikou.

Po převedení VÚMS pod ministerstvo všeobecného strojírenství se stal od roku 1958 hlavním úkolem ústavu elektronkový počítač EPOS 1, střední výkonnostní kategorie, [19] dále pak malé reléové samočinné počítače E 1a, E 1b a malý ferrodiodový počítač MNP 10. Žádný z modelů těchto malých počítačů se však nepodařilo v důsledky jejich zastaralé součástkové základny prosadit do výroby a zůstaly vyrobeny pouze v jednotlivých prototypech nebo na nich byly vývojové práce předčasně zastaveny. Do sériové výroby se nepodařilo prosadit ani počítač EPOS 1. Kromě číslicových počítačů se soustředil VÚMS v tomto období i na vývoj některých analogových strojů např. ANALOGON nebo EMDA [20].

Po převzetí VÚMS ministerstvem všeobecného strojírenství vzrostl prudce počet zaměstnanců z původních 88 v roce 1958 až na 294 k 1. květnu 1961. Přesto bylo tempo nárůstu pracovníků v oboru výzkumu a vývoje výpočetní techniky MVS hodnoceno ve interním dokumentu MVS nazvaném Zpráva o zabezpečení výzkumu, vývoje a výroby matematických strojů jako „neúměrné velikosti úkolů, které rozvoj výpočetní techniky pro klíčové oblasti národního hospodářství vyžaduje.“ [21]

Maximální využití výzkumných kapacit a jejich metodické řízení ztěžovala také neutěšená dislokace Výzkumného ústavu matematických strojů, který zaujímal nevyhovující prostory na šesti od sebe vzdálených místech v Praze. V roce 1961 přistoupilo proto MVS k plánu vybudovat do roku 1963 centrální objekt pro VÚMS o rozsahu 7 000 m² v těsné blízkosti n. p. Aritma Vokovice. Stavbu nového pracoviště se nepodařilo zajistit MVS v požadovaném termínu, jednak pro několikrát se zvyšující investiční náklady a dále potom pro nedostatečně zodpovědnou práci investora i hlavního architekta hl. m. Prahy [22]. Termín započetí výstavby byl odložen až na rok 1965 a do nové budovy v Praze-Vokovicích se přesunula většina pracovníků VÚMS dokonce až na konci roku 1970 [23]. V roce 1971 byla dokončena výstavba pobočného pracoviště VÚMS v Brně.

Organizační vývoj VÚMS v 60. letech

V letech 1961 až 1965 prošel Výzkumný ústav matematických strojů opětovnými organizačními změnami. V literatuře panují ohledně organizačních změn VÚMS často značné nepřesnosti, a proto bych zde rád na pozadí archivních pramenů uvedl vývoj tohoto pracoviště na pravou míru [24]. Nejprve byl podle rozhodnutí ministra všeobecného strojírenství Karla Poláčka ze dne 28. prosince 1961 VÚMS se sídlem v Praze 1, na Loretánském náměstí č. 3 podřízen s účinností od 1. ledna 1962 brněnským Závodům Jana Švermy. Tímto rozhodnutím se ústav změnil z rozpočtové organizace na organizaci hospodářskou a jeho prozatímním vedením byl pověřen ing. Vratislav Gregor [25].

Na základě usnesení vlády ze dne 23. června 1963 a podle zákona č. 14/1955 Sb., o zřizování a zrušování výzkumných ústavů, útvarů technického rozvoje a výzkumných a pokusných pracovišť a zákona č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, ve znění zákona č. 67/1958 Sb. byl Výzkumný ústav matematických strojů se sídlem v Praze 1 na Hradčanech vyjmut ke dni 1. července 1963 z podřízenosti národního podniku Závody Jana Švermy v Brně a byl podřízen k témuž dni ministerstvu všeobecného strojírenství. VÚMS se změnil z hospodářské organizace na organizaci rozpočtovou. Základní úkoly VÚMS zůstaly totožné se základními úkoly, které měl jako hospodářská organizace [26].

V roce 1965 byla rozpočtová organizace VÚMS podle § 5 a 9 zákona č. 55/1963 Sb., o jednotné soustavě vědeckovýzkumných a vývojových pracovišť (vědeckovýzkumné a vývojové základně) ke dni 1. července 1965 změněna ministrem všeobecného strojírenství na státní hospodářskou organizaci. Název, sídlo a předmět činnosti ústavu zůstaly beze změny. VÚMS byl podřízen oborovému ředitelství Závody přístrojů a automatizace (ZPA) [27] se sídlem v Praze s celostátní působností jako oborové výzkumně vývojové pracoviště pro počítače a stroje na zpracování informací [28]. Součástí trustu Závodů přístrojů a automatizace zůstal VÚMS až do konce 80. let.

Vývoj počtu zaměstnanců

Organizační změny, kterými procházel ústav v první polovině 60. let sebou přinesly i další nárůst počtu jeho zaměstnanců. Na konci roku 1961 pracovalo v ústavu ve výzkumných, technických a administrativních profesích 317 zaměstnanců, o rok později 363 a v roce 1963 už 378. Růst počtu pracovníků byl podmíněn i rozsahem rozvoje, který obor výpočetní techniky v 60. letech v Československu prodělával.

Během druhé poloviny 60. let počet pracovníků ve VÚMS nadále narůstal a na konci roku 1976 ústav zaměstnával už více než 1 000 pracovníků, z toho více než třetinu s vysokoškolským vzděláním a několik desítek s vědeckou hodností [29].

Hlavní počítače vývíjené ve VÚMS během 60. let

V první polovině 60. let se staly pracovní náplní VÚMS společně se stavbou elektronkového počítače EPOS 1 nové typy počítačů druhé generace, a to tranzistorové počítače EPOS 2 a MSP. Na výzkum těchto typů počítačů navázala jejich sériová výroba v podniku ZPA Čakovice, který se stal pro další období hlavním výrobním závodem VÚMS. EPOS 2 byl od roku 1968 sériově vyráběn pod označením ZPA 600 a od roku 1971 ve zdokonalené verzi ZPA 601 [30]. Kromě číslicových počítačů vyvíjel VÚMS v 60. letech také malé elektronkové analogové počítače, např. MEDA 1 a MEDA 2 a v letech 1964 až 1965 střední tranzistorové analogové počítače řady MEDA T. Z periferních zařízení se ústav zabýval od roku 1960 konstrukcí řádkových tiskáren pro počítače EPOS 1 a EPOS 2. V oblasti řídících počítačů byl ve VÚMS sestrojen počítač pro řízení technologických procesů pod názvem ŘÍP 1000. Jeho vývoj byl ukončen v roce 1968 a dostalo se mu praktického nasazení v Chemických závodech v Záluží u Mostu. Z děrnoštítkové techniky byl ve spolupráci s n. p. Aritma uveden do výroby např. snímač děrných štítků pro počítače druhé generace.

Po skončení vývoje počítače ZPA 601 a dalších počítačů druhé generace se práce kolektivu pracovníků Výzkumného ústavu matematických strojů zaměřila od začátku 70. let na hlavní úkol tehdejší doby, tj. výzkum a vývoj počítačů třetí generace a k nim náležejících příslušných periferních jednotek. Od realizace počítače SAPO v roce 1957 dosáhl VÚMS vysoké teoretické úrovně a měl výrazný vědecký potenciál v oblasti konstrukce výpočetní techniky. Jeho úrovni však zcela neodpovídal stav čs. elektrotechnického průmyslu, který nebyl schopen prakticky realizovat v oblasti součástkové základny výsledky vědecké práce VÚMS. Východiskem z této situace se ukázalo být zavedení nových forem mezinárodní spolupráce států RVHP v oboru výpočetní techniky.

VÚMS a program JSEP

Již od roku 1966 začalo proto vedení VÚMS usilovat o to, aby: „obor matematických strojů byl předmětem úzké spolupráce, a to již při výzkumu a vývoji, a aby tato spolupráce vyústila v účelnou dělbu výrobních programů ve státech RVHP“. [31] V témže roce se uskutečnily první vzájemné návštěvy sovětských oborníků v ČSSR a čs. specialistů v Sovětském svazu s cílem navázat oboustrannou spolupráci [32]. Tato čs. iniciativa byla akceptována SSSR i na nejvyšší úrovni a v roce 1968 vyústila z podnětu SSSR k ustanovení mezivládní komise pro spolupráci ve výpočetní technice a k zahájení společných prací na Jednotném systému elektronických počítačů (JSEP).

Těžiště československých aktivit v rámci JSEP spočívalo právě v VÚMS, jehož ředitel byl zároveň hlavním konstruktérem ČSSR pro JSEP [33]. VÚMS se podílel na realizaci společného mezinárodního programu v jeho první etapě JSEP R-1 v letech 1968 až 1974 vývojem počítače EC 1021 třetí generace a téměř třiceti periferních zařízení. V druhé etapě JSEP R-2 vyvinul VÚMS počítač třiapůlté generace EC 1025 a od roku 1982 byly zahájeny práce na počítači generace čtvrté, modelu EC 1027. Výroba počítače EC 1027 skončila v roce 1989 a znamenala závěr výroby československé výpočetní techniky. Výzkumný ústav matematických strojů ukončil pak svoji činnost v roce 1991.