Historie počítačů v Československu

• O projektu
• Fotogalerie
• Časová osa
• Kontakt
• English

Pokus o vlastní cestu 1958–1968

Období mezi roky 1958 až 1968 se dá nazvat pokusem o tzv. vlastní cestu při vývoji a výrobě výpočetní techniky a nese se v duchu snahy, zajistit potřebnou výpočetní techniku tuzemskou produkcí. Hlavní roli při návrhu samočinných počítačů sehrál v tomto případě VÚMS a výrobu výpočetní techniky mělo koordinovat ve svých podřízených pracovištích ministerstvo všeobecného strojírenství (MVS). Tuto desetiletou etapu můžeme potom dále rozdělit na několik dílčích částí.

První etapa 1958–1963

V první z těchto částí, vymezené od roku 1958 zhruba až do poloviny roku 1963, byl hlavním úkolem VÚMS vývoj elektronkového počítače EPOS 1. Československé vládní orgány si v této době již začaly také pomalu uvědomovat důležitost výpočetní techniky pro rozvoj národního hospodářství a došlo tedy k přijetí několika zásadních vládních usnesení, jež předznamenala vývoj oboru výpočetní techniky až do poloviny 60. let.

V souladu s všeobecným významem strojírenství pro čs. ekonomiku uložilo usnesení ÚV KSČ, přijaté na zasedání ve dnech 23. až 24. září 1959 následující:

„V oboru strojů na zpracování informací urychleně vyvinout a zavést do výroby základní typy matematických strojů, zejména malého a středního číslicového počítače a jednoúčelových počítačů, zároveň připravit výrobu analogových převodníků pro průmyslové použití.“ [1]

Toto usnesení dalo podnět k dalšímu jednání ve vládě, kde byly na základě vládního usnesení č. 641 ze dne 14. července 1960 rozpracovány dlouhodobé koncepce rozvoje oboru matematických strojů pro léta 1960–1980. Podle tohoto usnesení bylo dále při n. p. Kancelářské stroje vybudováno Výzkumné výpočtové středisko, které mělo být vybaveno malým samočinným počítačem a počítalo se s tím, že bude nejpozději do konce roku 1961 vybaveno středním samočinným počítačem. K realizaci vybavení střediska výpočetní technikou ve stanovené době však v důsledku selhání odpovědných pracovníků MVS nedošlo.

Další vládní usnesení č. 934 z roku 1961 pak stanovilo zásady postupu při přípravách a zavádění počítačů do čs. národního hospodářství. Klíčovým dokumentem pro rozvoj výpočetní techniky se v této etapě stalo až následující vládní usnesení č. 935 z 13. listopadu téhož roku, týkající se zabezpečení výzkumu, vývoje a výroby matematických strojů. Usnesení č. 935/61 sledovalo zejména odstranění některých zásadních nedostatků, které stály v cestě při budování oboru matematických strojů v ČSSR. Konkrétně se usnesení č. 935/61 v hlavních bodech věnovalo [2]:

• zajištění výstavby budovy pro VÚMS,
• zajištění devizových prostředků pro dovoz měřicí techniky a páskových magnetických pamětí pro komplementaci funkčního vzoru počítače EPOS 1,
• zajištění financování technického rozvoje a plánu výroby prototypů samočinných počítačů,
• vyžádání dokumentace ze SSSR na malý samočinný počítač pro technické výpočty a zavedení jeho výroby v ČSSR,
• úpravě plánu technického rozvoje a plánu výroby prototypů samočinných počítačů,
• zahájení výzkumu a vývoje děrnoštítkového počítače a
• vypracování návrhu na soustředění a kádrové zabezpečení výzkumu, vývoje a výroby prototypů EPOS a vypracování časového harmonogramu hlavních etap vývoje a výroby.

Z výše uvedených bodů vládního usnesení č. 935/61 můžeme vyvodit směry, kterými se obor čs. výpočetní techniky na začátku 60. let ubíral a vystihnout jeho priority.

Do poloviny roku 1963 se podařilo sice většinu z 16 bodů vládního usnesení splnit, ale byly to spíše body okrajové a klíčové úkoly zůstávaly nevyřešeny. Následkem hospodářského embarga, nedostatku devizových prostředků na dovoz páskové paměti, přetrvávající dislokační roztříštěnosti pracovišť VÚMS, nedostatku odborných pracovníků a nevyřešené výrobní základny ve VHJ ZJŠ Brno došlo potom k výraznému zpomalení tempa rozvoje, než předpokládalo právě vládní usnesení č. 935/61.

Období mezi roky 1958 až do poloviny roku 1963 je ve znamení zvládnutí problematiky vědeckých a technických výpočtů na samočinných elektronkových počítačích první generace. Do administrativních prací a hromadného zpracování dat samočinné počítače stále ještě prakticky nepronikly a tato oblast zůstávala výhradně doménou děrnoštítkové techniky. Analogová technika dosáhla vzhledem k zajištění výrobní základny v n. p. Aritma Vysočany výraznějších úspěchů při nasazování do praxe a její kvalita byla takřka srovnatelná se zařízeními předních světových výrobců.

Na počátku 60. let se začaly do Československa dovážet též první samočinné počítače zahraničních výrobců. Jednalo se však o nekoordinovaný dovoz, převážně počítačů malé výkonnostní kategorie, které svým počtem ani výpočetní kapacitou zdaleka nepostačovaly potřebám národního hospodářství. Na začátku 60. let se začalo rovněž se systematickou výchovou budoucích odborníků pro výpočetní techniku, jak na středních školách, taky i vysokých. Tato první etapa období tzv. vlastní cesty vývoje čs. výpočetní techniky je zakončena novým vládním usnesením č. 645/63, které zhodnotilo dosažené cíle stanovené v usnesení č. 935/61 a vyvodilo z nich nové závěry pro následující léta 1964–1970.

Druhá etapa 1963–1965

Druhou etapu v desetiletém pokusu o vlastní cestu při vývoji výpočetní techniky můžeme vymezit vydáním vládního usnesení č. 645/63 ze dne 24. července 1963, které se týkalo komplexního návrhu rozvoje a využití výpočetní techniky do roku 1970, až do poloviny roku 1965, kdy došlo k reorganizaci výrobní základny pro obor výpočetní techniky a začalo být uváděno v plnění také další vládní usnesení č. 335/64 o krytí potřeb národního hospodářství dovozem samočinných počítačů ze zahraniční. Z návrhu usnesení vlády č. 645/63 vyplývalo:

„Zvládnutí výpočetní techniky a její využití ve vědecké práci, v oblasti administrativy a řízení i ve složitých výrobních procesech je rozhodující podmínkou dosažení předpokládaných cílů v rozvoji produktivity práce v národním hospodářství. Včasné osvojení výroby matematických strojů a ostatních zařízení výpočetní techniky zajišťuje technickou úroveň celého odvětví strojírenství a tím současně i jeho postavení na zahraničních trzích.“

V témže usnesení vláda rovněž konstatovala, že:

„...opoždění ČSSR ve výzkumu, vývoji, výrobě a využití výpočetní techniky, zejména počítačů pro hromadné zpracování dat neustále proti světové úrovni vzrůstá.“

„...ministr všeobecného strojírenství nevyvodil důsledky z narušení koncepce rozvoje výpočetní techniky zásadní změnou ve výrobě traktorů (ve VHJ ZJŠ Brno), nevytvořil ve své pravomoci předpoklady pro zajištění technické a výrobní základny výpočetní techniky v rozsahu předpokládaném usnesením vlády č. 935-61 a nezajistil komplexní řízení oboru.“ [3]

V polovině roku 1963 bylo v ČSSR v provozu pouze 23 malých elektronkových samočinných počítačů zahraniční výroby, z nichž nejrychlejší dosahoval výkonu 5 000 operací za sekundu. To odpovídalo samočinným počítačům, jakých se ve vyspělém západním světě užívalo již kolem roku 1956. Zrychlující se zaostávání čs. hospodářství v tomto směru bylo zcela patrné [4]. Prioritní snahou vlády bylo v této etapě zvrátit nepříznivý stav panující v počítačovém parku výrobou výpočetní techniky vlastní produkce. Pozornost byla zaměřená především na dokončení středních samočinných počítačů EPOS 1 a EPOS 2 vyvíjených ve VÚMS a jejichž vývoj a výroba byly oproti původním plánům značně opožděny. Již zmíněné usnesení č. 645/63 však pouze shrnulo neuskutečněné body z předchozího usnesení č. 935/61, nařídilo jejich opětovné splnění, ale nepodniklo razantní kroky, které by vedly ke zlepšení neutěšené situace v počtu počítačů instalovaných v Československu. Výrobní základna pro samočinné počítače nebyla ve VHJ ZJŠ Brno stále zajištěna v odpovídajícím rozsahu. Výpočetní technika byla v této vývojové fázi záležitostí pouze omezeného okruhu uživatelů a její globální zapojení pro potřeby národního hospodářství se ještě neuskutečnilo.

V roce 1964 si vládnoucí místa uvědomila, že čs. elektrotechnický průmysl nedokáže vytvořit kvalitní podmínky pro výrobu domácí výpočetní techniky a bylo přijato vládní usnesení č. 335/64, které se zabývalo jednotící koncepcí o zajištění rozvoje použití samočinných počítačů v národním hospodářství. Toto usnesení stanovilo krytí převážné většiny požadavků na samočinné počítače dovozem výpočetní techniky ze zahraničí.

Třetí etapa 1965–1968

Nastává třetí fáze v tzv. období vlastní cesty při vývoji a výrobě čs. výpočetní techniky, která je ve znamení pokusu, odstranit nedostatek samočinných počítačů jejich dovozem, ale zároveň v nově vytvořené VHJ Závody přístrojů a automatizace (ZPA) zajistit sériovou produkci tuzemské výpočetní techniky z vývojových dílen VÚMS, Tesly Pardubice a n. p. Aritma Praha. Za počátek této fáze můžeme pokládat rok 1965, kdy byl utvořen jednak trust podniků ZPA a také ve větším měřítku započal koordinovanější dovoz počítačů ze zahraničí právě díky usnesení č. 335/64. Oproti předchozím letům došlo k rapidnímu kvantitativnímu nárůstu výpočetní techniky v národním hospodářství, i když její skutečné stavy stále neodpovídaly vzrůstajícím potřebám domácích podniků nebo vědeckých pracovišť [5].

Dovážené samočinné počítače a první sériově vyráběné tuzemské stroje v ZPA Čakovice byly založené na tranzistorové koncepci (MSP 2A, ZPA 600 a ZPA 601), avšak v západních státech se již pomalu prosazovaly počítače s integrovanými obvody. Po roce 1965 začala výpočetní technika z administrativních oblastí a hromadného zpracování dat rychle vytlačovat děrnoštítkové stroje, jež se poté etablovaly na pomocná vstupní a výstupní zařízení samočinných počítačů. V této etapě byly již plně zvládnuty vědeckotechnické výpočty a poměrně dobře i méně náročné úlohy zpracování dat, ekonomických modelů apod. Za pomoci vznikající celorepublikové sítě výpočetních středisek se výpočetní technika se dostala k širšímu okruhu uživatelů a docházelo k její aplikaci při řízení národního hospodářství.

Závěr

V druhé polovině 60. let byla stále více zřejmá potřeba vzájemné kooperace členských zemí RVHP při výzkumu, vývoji a výrobě výpočetní techniky. Zvládnutí technologicky náročné výroby samočinných počítačů třetí generace bylo nad síly jednotlivých národních ekonomik. Československá iniciativa probíhala v tomto směru od roku 1966 na podkladě vládního usnesení č. 102/66, kdy započala první jednání o navázání dvoustranných dohod o spolupráci s SSSR, NDR a PLR. V letech 1968 až 1969 byla po sérii jednání socialistických zemí ustanovena mezinárodní koncepce pro výzkum, vývoj, výrobu a vzájemné dodávky strojů a zařízení Jednotného systému elektronických počítačů třetí generace (JSEP). Rok 1968, kdy ČSSR zahájilo jednání o přistoupení k programu JSEP, můžeme tedy považovat za uzavření vlastní desetileté cesty vývoje domácích zařízení výpočetní techniky.